"O pyšné panně" podle Boženy Němcové
30. 4. 2017
"O pyšné pannĕ" podle Boženy Nĕmcové a Jaroslava Seiferta
Před dávnými časy žila v hornickém mĕstĕ Štiavnici jedna panna, široko daleko vyhlášená pro svoje bohatství. Patřily jí nejbohatší doly na stříbro a nikdo se jí z celého dalekého okolí nemohl vyrovnat. Byla také nadmíru pyšná a rozmařilá a lidé se u ní nemĕli dobře.
Jedenkrát si vyjela s nĕkolika pány a služebnictvem do kraje. Každý jí nabízel své služby, každý se jí chtĕl zalíbit, ale ona si z nich tropila jen kruté žerty.
"Dej už pokoj!" okřikl ji její starý strýc. "Vždyť tvoje pýcha je hanba a hřích, může se stát, že i ty budeš potřebovat lidskou pomoc."
Tu stáhla pyšná panna z prstu skvostný prsten, hodila jej do řeky Hronu a zvolala: "Jako jsem si jistá, že tento prsten už nikdy neuvidím, tak také vím, že se moje bohatství nikdy nezmenší!"
Strýc pokrčil rameny a mlčel.
Po nĕjakém čase přinesla rybářka do kuchynĕ bohaté panny rybu na prodej. Kuchařka rybu koupila, a jaké bylo její překvapení, když v jejím žaludku našla zlatý prsten. Bĕžela k paní a ukazovala jí, jakou vzácnost ryba ukrývala. Pyšná panna poznala svůj prsten, který hodila do Hronu, vzpomnĕla si na svá pyšná slova a zachvĕla se.
Od té doby se jí bohatství ztrácelo. Bohaté žíly stříbra mizely v štolách, jako by je zlí skřítkové odnášeli, nic se nedařilo, co od pyšné panny pocházelo, až se z ní nakonec stala bídná žebračka, kterou nikdo ani nepolitoval.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář