2T - pohádková Božena má za zády Erbena - 2T

Čtení do ouška na Déčku

Tři zlaté vlasy Dĕda Vševĕda

KAREL JAROMĺR ERBEN

Byl jednou jeden král, co na lovu zabloudil.

Přišla noc a král byl rád, že našel na mýtinĕ chalupu. Bydlel tam uhlíř. Král povídá, jestli by ho chtĕl z lesa vyvést.

"Rád bych," řekl uhlíř, "žena dnes ale porodila, není jí dobře, nemohu odejít. "Lehnĕte si na půdu."

V noci krále probudilo svĕtlo. Koukne skulinkou ve stropĕ a tu vidí: uhlíř spal, žena jeho ležela jako ve mdlobách a u dĕťátka stály tři staré Sudičky, se svící v ruce.

První povídá: "Já tomu chlapci dávám, aby přišel do velikých nebezpečenství."

Druhá povídá: "A já mu dávám, aby ze všech šťastnĕ vyvázl."

A třetí povídá: "A já mu dávám za ženu dcerušku, co se dnes narodila králi, který tu nahoře leží."

Když se rozednilo, uhlíř vidí, že mu žena v noci zemřela.

"Dej mi to dĕťátko," praví král, "já se o nĕ postarám."

Uhlíř byl rád a král slíbil, že si pro dĕťátko pošle.

Když přijel do zámku, zjistil, že se mu v noci narodila dceruška.

Zamračil se, zavolal služebníka a povídá: "Půjdeš do lesa, v chalupĕ tam uhlíř zůstává, dáš mu peníze a on ti dá malé dítĕ. To dítĕ vezmeš a na cestĕ utopíš!"

Služebník šel, vzal dĕťátko do košíku, a když přišel k hluboké řece, hodil je i s košíkem do vody.

A dĕťátko se neutopilo: plulo v košíku po vodĕ, až připlulo k chalupĕ rybáře.

Rybář ho vytáhl, a donesl ženĕ: "Vždyckys chtĕla mít synáčka, a tu ho máš: přinesla nám ho voda."

A tak mu říkali Plaváček.

Řeka teče, léta minou a z hocha se stal krásný mládenec.

Jednou tudy jel na koni král.

"Švarného hocha máte, je-li to váš syn?"

"Je a není," odpovĕdĕl rybář; "je tomu dvacet let, připlaval po řece v košíku a vychovali a jsme ho."

Král zbledl a povídá Plaváčkovi: "Potřebuji posla do zámku."

Sedl a napsal své paní list: "Toho mladíka dej bez meškání mečem probodnout. Až se vrátím, ať je vykonáno."

Plaváček vydal se hned na cestu. Než se nadál, zabloudil.

Tu potká starou babičku: "Kampak, Plaváčku?"

"Jdu se psaním do zámku a zabloudil jsem."

"Dnes už beztak nedojdeš," řekla babička, "zůstaň u mne na noc."

Když hoch usnul, vytáhla mu psaní z kapsy a dala mu tam jiné, ve kterém bylo napsáno: "Toho mladíka dej hned s naší dcerou oddat. Až se vrátím, ať je vykonáno."

Když královna psaní přečetla, dala vystrojit svatbu. Po nĕkolika dnech přijel král
a rozzlobil se.

"Vždyť jsi mi to sám poručil!" podala mu psaní královna.

Král prohlíží písmo, pečeť, papír, vše bylo jeho vlastní.

I dal si zavolat zetĕ a Plaváček vypravoval, kterak zůstal na noc u své kmotry. Král poznal, že to byla Sudička.
"Zdarma přece mým zetĕm nebudeš! Chceš-li mou dceru, přivezeš jí tři zlaté vlasy Dĕda Vševĕda."

Plaváček šel dlouho, přes hory doly, až přišel k černému moři. Tu vidí loď a na ní převozníka.

"Kampak máš namířeno?"
"K Dĕdu Vševĕdu."

"Na takového posla dávno čekám. Dvacet let tu převážím a nikdo mne nejde vysvobodit. Když se Dĕda Vševĕda zeptáš, kdy bude mé roboty konec, převezu tĕ."

Potom přišel k velikému mĕstu a před mĕstem potká stařečka.

"Kampak jdeš?"
"K Dĕdu Vševĕdu!"

"Na takového posla tu dávno čekáme. Musím tĕ k našemu panu králi dovést."  

Když tam přišli, řekl král: "Mĕli jsme tu jabloň, nesla mladící jablka: ale už dvacet let nenese jabloň
ovoce žádné. Slib mi, že se Dĕda Vševĕda zeptáš, je-li nám jaká pomoc."

Potom přišel zase k jinému mĕstu. Nedaleko kopal muž hrob.

"Kam ses vydal touto cestou?"
"Jdu k Dĕdu Vševĕdu."

"K Dĕdu Vševĕdu? Náš pan král na takového posla už dávno čeká; musím tĕ k nĕmu dovést."

Když tam přišli, řekl král: "Mĕli jsme tu studnici, prýštila z ní živá voda: ale před dvaceti lety voda přestala téct. Slib mi, že se Dĕda Vševĕda zeptáš, je-li nám jaká pomoc."

Šel pak dlouho a daleko černým lesem, až uprostřed toho lesa vidí zlatý zámek Dĕda Vševĕda. Plaváček vešel do zámku, ale nenašel tam nikoho, než starou babičku, svoji kmotru.

"Jsem ráda, že tĕ zase vidím, copak tĕ sem přivedlo?"

"Král mne poslal pro tři zlaté vlasy Dĕda Vševĕda."

Babička se usmála: "Dĕd Vševĕd je můj syn, já ti ty vlasy opatřím. Můj syn je sice dobrá duše; když ale přijde na večer hladový domů, mohl by se rozzlobit. Je tu prázdná káď, přiklopím ji na tĕ."

Plaváček poprosil, aby se taky zeptala na ty tři vĕci, co slíbil.

Najednou strhl se venku vítr a západním oknem do svĕtnice přiletĕlo Slunce. "Čuchám, čuchám, človĕčinu! Kohopak tu, matko, máš?"

"Ale, kohopak bych tu mohla mít? Celý den lítáš po svĕtĕ a tam se té človĕčiny načucháš; není divu, že ji pořád cítíš!"

Po večeři položil Dĕd Vševĕd svou hlavu babičce na klín a usnul. Babička mu pak vytrhla zlatý vlas a hodila na zem.

"Co mi chceš, matko?"

"Nic, synáčku, nic, dřímala jsem jen a mĕla jsem divný sen o jednom mĕstĕ, mĕli tam pramen živé vody".

"Snadná pomoc: v té studnici na prameni žába sedí, ať žábu zabíjí, poteče voda jako prve."

Když stařeček potom zas usnul, vytrhla mu babička druhý zlatý vlas. "Co zase máš, matko?"

"Nic, synáčku, nic, zdálo se mi zas o jednom mĕstĕ, mĕli tam jabloň."

"Snadná pomoc: pod jabloní leží had, užírá jí síly: ať hada zabijí, ponese ovoce jako prve."

Potom stařeček brzy zas usnul a babička mu vytrhla třetí zlatý vlas.

"Což mne, matko, spát nenecháš?"

"Nehnĕvej se, synáčku! Zdálo se mi o převozníkovi na moři."

"Hlupák! Ať dá jinému veslo do ruky a sám vyskočí na břeh."

K ránu na klínĕ své matičky probudilo se krásné zlatovlasé dítĕ, Sluníčko, a východním oknem vyletĕlo ven.

Babička odklopila káď a řekla Plaváčkovi: "Tuhle máš zlaté vlasy."

Plaváček podĕkoval a šel.
Když přišel do prvního mĕsta, poradil králi, co mu Dĕd Vševĕd řekl. I druhému králi Plaváček dobře poradil a jabloň za noc odĕla se kvĕtem. Když byl Plaváček u moře, ptal se ho převozník, kdy bude vysvobozen.

"Dříve mĕ převez, pak ti povím."

"Až zas budeš nĕkoho převážet," řekl mu potom Plaváček, "dej mu veslo do ruky a vyskoč na břeh!"

Král ani svým očím nevĕřil, když mu Plaváček ty tři zlaté vlasy Dĕda Vševĕda přinesl.

A Plaváček vypravoval, kterak jednomu králi dopomohl k mladícím jablkům a druhému k živé vodĕ.

"Mladící jablka a živá voda!" opakoval si král; "kdybych jedno snĕdl, omládl bych; a kdybych i umřel,

tou vodou bych zas ožil!"  

Vydal se na cestu a potud se ještĕ nevrátil.

A tak se stal uhlířův syn zetĕm královým, jak Sudička usoudila, a král snad ještĕ pořád tam převáží přes černé moře! 

www.ceskatelevize.cz/porady/10639247043-cteni-do-ouska/213542154000015-tri-zlate-vlasy-deda-vseveda