"Chromá liška" podle Karla Jaromíra Erbena
Jednou jeden člověk byl, který se třemi syny žil.
Pravé oko toho člověka se vždy smálo, levé oko plakalo a slzelo.
Nejstarší syn šel k otci, protože chtěl vědět, proč má takové oči.
Ale otec se rozzlobil a nožem po něm hodil.
Oba bratři zatím na poli čekali, a když bratr přišel, hned se na otcovy oči ptali.
Ale takovou odpověď dostali, aby se otce sami zeptali.
Šel tedy prostřední bratr k otci do světnice a chtěl vědět převelice, co to s očima má, ale otec se rozhněval, chytil nůž a za synem se hnal.
Když poslední syn k otci přišel, otec po něm hned mrštil nožem. Syn na svém místě stál, ani se nehýbal.
Když to otec spatřil, k synovi přistoupil a pravil: "Tys můj syn pravý, tobě to povím. Moje pravé oko se směje, když se raduji a veselím, že posloucháte a o mne se staráte. Levé oko pláče, protože v zahradě jsem měl vinný keř, který každou hodinu soudek vína rodil, ale ten keř se mi ztratil. Od té doby moje levé oko slzí a tak dlouho plakat bude, dokud neumřu nebo dokud ten soudek mít nebudu."
Jakmile nejmladší syn z otcovi světnice ven vyšel, hned svým bratům pověděl, co se od otce dozvěděl.
Synové pro otce hody připravili a potom se na cestu vypravili. Šli a šli, až na rozcestí přišli, a před sebou uviděli tři cesty.
Zastavili se a pravili: "Každý z nás si jednu cestu vybere, po které do světa půjde!"
Starší bratři si hned cestu vybírali a ten nejmladší pravil: "Cesta, která zbude, moje bude."
Starší bratři si cesty blízko sebe vybrali a po nich se do světa vydali.
Za nějaký čas se jejich cesty v jednu spojily a bratři shodně pravili: "Dobře, že jsme se toho blázna zbavili."
Protože hlad už cítili, k obědu se posadili. Najednou se před nimi chromá liška objevila, aby trochu jídla od nich vyloudila.
Bratří se hned smluvili, že tu lišku zabijí. Hůl do ruky vzali a za liškou se hnali. Liška utíkala, ale byla kulhavá.
V tom tam ovčácký pes přiběhl a celý oběd bratrům snědl.
Zatím ten nejmladší bratr bez přestávky šel a už také notný hlad měl. Pod hrušku se posadil, chléb z mošny rozkrojil a v tom chromou lišku spatřil. Hned se nad ní slitoval a kus chleba lišce dal.
Liška se do sytosti nasytila a pravila: "Pověz mi kam jdeš, litovat nebudeš!"
"Mám otce, kterému se jedno oko směje, že ho s bratry posloucháme a druhé pláče, že se mu ze zahrady ztratil vinný keř."
Liška ho vyslechla a řekla: "Já vím o jednom keři." Šel tedy mládenec s liškou do velké zahrady.
"Uprostřed zahrady je vinný keř, ale přetěžko se k němu dostaneš. Než k tomu keři přijdeš, dvanácti hlídkami projdeš. Na každé hlídce dvanáct hlídačů hlídá s očima otevřenýma. Když je takto uvidíš, protože spí, projít smíš. Ale budou-li oči zavřené mít, potom se ti nepodaří projít. Stráže se zavřenýma očima bdí, oni tak nespí, ale hlídají. Až do zahrady přijdeš, dva rýče u keře najdeš. Jeden z nich je dřevěný a druhý je železný. Železným ale neryj! Kdyby rýč zazvonil, stráže by probudil. Lépe bude, když ten keř dřevěným rýčem vyrýpneš. A potom jak zas bude hlídka s otevřenýma očima spát, hned se ke mně zpátky vrať!"
Mládenec tedy do zahrady šel a k první hlídce přišel. Hlídači na něho oči vyvalili, jakoby ho probodnout chtěli, ale tak jak by okolo kamenů šel, až ke druhé hlídce došel a stejně tak všemi hlídkami prošel.
Tam uprostřed zahrady ten keř stál, co každou hodinu plný soudek vína dával.
Ale mládenec si železný rýč vzal, protože se těžké práce bál. Jakmile ale tím rýčem o zem zavadil, železný rýč zazvonil a hlídku probudil.
Stráže se seběhly a před svého pána mladíka předvedly.
Pán se ho ptal: "Jak jsi to udělal, abys mi keř vzal?"
Mladík povídal: "Ten keř ti nepatří, nýbrž mému otci, kterému levé oko tak dlouho slzet bude, dokud ten keř mít zpět nebude."
"Ale já ti ten keř dát nemohu, dokud zlatou jabloň mít nebudu, která každý den vykvete, dozraje a plod vydá, potom ti ten keř mohu dát."
Když mladík z té zahrady ven vyšel, hned lišku mluvit uslyšel: "Proč jsi mne neposlechl?"
"Vím, že jsem udělal chybu, ale příště tě už poslechnu!"
"Pojďme tedy hledat jabloň zlatou," pravila mu liška na to.
Před druhou, ještě krásnější zahradou, se liška zastavila a pravila: "Když zase dvanácti hlídkami projdeš, v zahradě, kde ta zlatá jabloň je, dvě dlouhé tyče najdeš. Jednu zlatou a druhou dřevěnou. Neber si tyč zlatou, abys shodil zlaté jablko! Když zlatá větev zazvoní, stráže se probudí a tebe chytí."
Mládenec do zahrady šel a dvanácti strážemi jako dřív prošel. A když jabloň se zlatými jablky uviděl, z radosti lišku zas poslechnout zapomněl.
Hned se zlaté tyče chopil, aby zlaté jablko srazil. Jakmile se zlatá hůl zlaté větve dotkla, zlatá hůl zazněla a stráže vzbudila.
Stráže přiběhly, mladíka chytily a před pána té zahrady se zlatou jabloní ho přivedly.
Pán se ptal: "Jak jsi se odvážil tolikerou stráží do mé zahrady projít a zlaté jablko srazit?"
"Tak a tak to bylo, aby mému otci levé oko pro vinný keř už neslzelo. Pán, co ten keř má, mi ho za zlatou jabloň dá. Proto jsem tvé zlaté jablko vzal, abych je za vinný keř dal."
"Když mi přivedeš zlatého koně, který za jeden den svět oběhne, zlatou jabloň můžeš mít a za koně vyměnit."
Liška už na mladíka venku čekala a hned se ho zeptala: "Jak jsi pochodil?" "Zlatá jabloň tolik krásná byla, že mne zcela uchvátila. Zlatou tyčí jsem zlaté jablko srazil a tím jsem všechno zkazil. Strážcové se vzbudili, stráže mě chytili a ke svému pánu odvedli."
Liška se zlobila a vyčítat mládenci začala: "Proč mne neposloucháš? Takto jen sebe i mne týráš."
Mladík potřetí poprosil lišku: "Zaopatři mi toho koně a já tě už příště poslechnu!"
Pak do velkého hustého lesa s liškou šel, ve kterém dvůr uviděl. V tom dvoře byly také stráže, právě tak jako u keře a u zlaté jabloně.
Liška zas poučovala mladíka: "Až dvanácti strážemi projdeš, do stáje přijdeš. Tam uvidíš stát koně zlatého, zlatým provazem uvázaného. Poblíž koně leží dvě uzdy: jedna zlatá a druhá lněná. Neber si tu první nebo kůň zařičí, stráže probudí, tebe chytí a pak běda ti!"
Poslušně mládenec odešel a dvanácti strážemi prošel. Do stáje se dostal a tam zlatý kůň se zlatými křídly stál. Mládenec nemohl od té krásy očí odtrhnout. Viděl uzdu zlatou, hezkou a ozdobnou. Spatřil tam i uzdu lněnou, ale ta byla tak šeredná, že už horší ani být nemohla.
Mladík dlouho přemítal, potom zlatou uzdu vzal, koni ji dal a v tom okamžiku kůň zařehtal. Hlídači přiběhli, mládence chytili a k pánovi ho odvedli.
Pán pravil: "Jak jsi se projít dvanácti strážemi do mé stáje odvážil, abys mě o zlatého koně připravil?"
"Nouze mne k tomu vede. Doma mám otce, kterému levé oko neustále pláče a tak dlouho plakat bude, dokud se mu nevrátí vinný keř. Já jsem ten keř opět našel, ale pán toho keře zlatou jabloň chtěl. A pán od zlaté jabloně chtěl zase zlatého koně. Proto jsem přišel pro koně zlatého, aby otci už levé oko více neslzelo."
"Dobře, dám ti svého zlatého koně za zlatou dívku v kolébce, která ještě ani slunce ani měsíce nespatřila, aby jí tvář nezvadla."
Mládenec řekl: "Zlatou dívku půjdu hledat, ale ty mi musíš na cestu svého zlatého koně dát. S ním zlatou dívku najdu, a pak ti ji přinesu.
Pán se ptal: "Čím se mi zaručíš, že mi zlatého koně vrátíš?"
"Při svých očích se zaklínám a přísahám, že zase k tobě přijdu a zlatého koně ti přivedu, nenajdu-li zlatou dívku."
Pán na to přistoupil a zlatého koně mládenci půjčil. "Dostal jsi koně?" ptala se liška.
"Ano, ale musím přivést zlatou dívku, která ještě ani slunce, ani měsíc nespatřila, aby jí líce nezvadla. Víš-li však, co je nouze a co jsou dobří přátelé, pověz mi, kde taková dívka je?"
Liška pravila: "Vím, kde je taková dívka." Šli a šli, až do veliké jeskyně přišli.
Liška řekla: "Zde je ta zlatá dívka. Do jeskyně teď jdi, až hluboko do země zajdi a nakonec dvanácti strážemi jako dřív projdi! V posledním pokoji ve zlaté kolébce zlatá dívka leží. U dívky veliké strašidlo stojí a křičí: "Ne, ne, ne!" Ale ty se ho nebudeš bát, protože nemůže nikomu nic udělat. Zlá matka je tam postavila, aby ji zlatá dívka neopustila. Ale ta zlatá dívka v kolébce čeká dychtivě, jak by se zbavila matky zlé. Až budeš mít zlatou dívku v kolébce, za sebou zavři všechny dveře, aby stráže nevyšly a tebe nechytly."
Všemi strážemi mládenec prošel, až do posledního pokoje vešel. V pokoji se ve zlaté kolébce dívka kolíbala. Vedle kolébky stálo veliké strašidlo a křičelo: "Ne, ne, ne!" Ale mládenec si toho nevšímal a kolébku i se zlatou dívkou do rukou vzal. Dveře za sebou od prvních do posledních zavřel a s dívkou v kolébce na zlatém koni až k lišce dojel.
Liška se ho už dočkat nemohla. Jakmile přijel, pravila: "Viď, že je ti té zlaté dívky líto, abys ji vyměnil za koně zlatého?"
Mládenec ještě víc zesmutněl, protože vyměnit zlatou dívku za zlatého koně musel.
Tak liška sem a tam skákala, až se zlatou dívkou udělala. Pouze oči lišku připomínaly. Mládenec ji položil do zlaté kolébky a zlatá dívka u stromu zůstala, aby tam zlatého koně hlídala.
Mládenec odnesl zlatou kolébku a v kolébce lišku proměněnou v dívku. Dal pánovi dívku-lišku výměnou za zlatého koně a pak se vrátil ke koni a k dívce.
Pán od zlatého koně vystrojit velikou hostinu dal a spoustu vzácných hostů pozval. Hosté si prohlíželi zlatou dívku, a jeden host se na ni zadíval a řekl: "Všechno je dívčí, ale její oči jsou liščí."
Jakmile to řekl, liška vyskočila a utekla.
Šli a šli, dát zlatého koně za zlaté jablko, až do města přišli. "Viď, že je ti to líto dát zlatého koně za zlaté jablko? Zlatý kůň patří ke zlaté dívce."
Mládenec na to: "Ano, je mi to velmi líto."
Liška sem a tam skákala, až se ve zlatého koně přeměnila, pouze ohon liščí zůstal.
Když mládenec zlatého koně předal, zlatou jabloň dostal.
Pán se zaradoval, že tak krásného koně získal a celý dvůr na hostinu pozval.
Všichni se divili a zlatého koně si prohlíželi, pouze jeden host se zahleděl a nahlas pověděl: "Vše je krásné, vše se mi velmi líbí, jen bych řekl, že ohon je liščí."
Jakmile to řekl, liška vyskočila a utekla.
Šli a šli, až k zahradě přišli, kde byl ten vinný keř.
Liška zase pravila: "Bez zlatého koně zlatá dívka, to je stejné, jako zlatý kůň bez zlatého jablka."
"Vše raději vydám, jen aby otec už neplakal."
Liška zase sem a tam skákala, až se ve zlatou jabloň přeměnila. Pak mládenci řekla, aby ji vzal a za vinný keř dal. On to udělal a vinný keř dostal.
Pán na hostinu celý dvůr svolal, aby se pochlubil, jak zlatou jabloň za vinný keř vyměnil. Ale jeden host se na jabloň zahleděl a nahlas pověděl: "Vše je to krásné, že ani nemůže být krásnější, ale ten plod je jako hlava liščí a ne jako u druhých jabloní."
Vtom se liška proměnila a utekla. Když mládence doběhla, sbohem mu dala.
Mládenec šel domů se zlatou dívkou a zlatým koněm, zlatou jabloní a vinným keřem.
Když na rozcestí přišel, kde se s bratry rozešel, mnoho lidí tam uviděl.
Jeho bratry soudili a věšet se je chystali.
Mládenec řekl dívce, že jsou to jeho bratři a dívka si sáhla za ňadra a vytáhla měšec s penězi.
A tak bratry, zločince, kteří se chtěli domoci vinného keře vraždami a loupením, od smrti vykoupil.
Bratři mu záviděli, ale ničeho nepořídili. A tak všichni domů přišli.
Mládenec keř do zahrady dal, kde dříve býval a keř zase víno dával.
Otcovo levé oko slzet přestalo a smát se začalo.
Jabloň počala kvést, zlatý kůň řehtat, dívka zpívat, že radost bylo na ně se dívat.
Až jednou pro tři klasy žita poslal otec své syny na pole, aby se podíval, jaký rok bude.
Na poli byla studna a bratři požádali nejmladšího bratra, aby jim načerpal vodu. Když se ale nahnul nad studnu a chtěl načerpat vodu, bratři ho do studny srazili, aby ho utopili.
Ihned přestal keř víno dávat, otcovo oko zas začato plakat a jabloň usychat. Kůň přestal ržát a dívka začala naříkat.
V tom chromá liška přiběhla, do studně skočila a mládence vytáhla. Vodu z něj vyčerpala, na zelenou trávu jej položila a mládence oživila.
Jakmile byl naživu, liška se proměnila v hezkou dívku. Vyprávěla, jak ji matka proklela, protože jejího největšího nepřítele od smrti osvobodila: "Buď prokleta a proměň se v chytrou lišku! O třech nohách kulhat budeš, až svého dobrodince nalezneš. A v dívku se zas proměníš, jen když ho od smrti utopením zachráníš!"
Teď jsem tě zachránila, buď tedy sbohem," a dívka odešla po svém.
Jakmile přišel domů mládenec, opět víno dával vinný keř, otcovo oko se začalo smát, zlatý kůň řehtat a zlatá dívka zpívat.
Nejmladší syn vyprávěl otci, co mu cestou udělali jeho bratři, jak ho liška oživila a sebe kletby zbavila.
Otec oba starší bratry zapudil a toho nejmladšího se zlatou dívkou oženil, se kterou pak ten jeho syn dlouho vesele a blaženě žil.
www.databook.cz/zlate-vlasky-zlatovlasky-klasicke-pohadky-a-povesti-3280
Zdroj: http://pohadky2t.pise.cz/22-chroma-liska-podle-karla-jaromira-erbena.html